Být nápomocné v době karantény a celorepublikového „nouzového“ stavu, to bychom velice rády. S tím nejpotřebnějším, tedy šitím roušek, vzhledem k nemoci v našich řadách to zatím nedokážeme. 🙁
Sepsaly jsme, alespoň nějaké tipy jak o sebe pečovat. Věnovat si teď zvýšenou péči, je jistě dobrý nápad. Možná si vytvoříme i nové návyky, které nám vydrží už napořád a budou pro naše zdraví podporou, nejen v dobách, které k tomu vybízí. Tipy předkládáme z vlastní zkušenosti. Takové, které nám vyhovují, po kterých se cítíme dobře a mají v našich životech místo. Různě se obměňují v průběhu roku nebo potřeby. No a teď se kumulují, prakticky všechny dohromady, ať naše zdraví kvete..
Ráno začínáme tím, že po úvodní toaletě, ta se přeskočit nedá, jako první vyčistíme zuby a důkladně i jazyk pomocí škrabky. Zbavíme tak naší ústní dutinu usazenin, které se tam během spánku nashromáždili.
Potom přichází na řadu teplá, převařená voda. Skvěle nastartuje metabolismus i trávení. Teplotu vody volte podle sebe. Za nás čím teplejší, tím lepší. Pokud rádi citron, přidejte citron.
Jógová praxe. Jóga je praxe samostatná. Cesta sebe, skrze sebe k sobě. Je to praxe očisty a ozdravení. Cesta k rovnováze. Rituál. A ten může začít už mnohem dříve než na podložce. Mnoha jinými technikami, než jen ásánovou, fyzickou praxí. Tělo můžeme skvěle vyživit tzv. olejovou koupelí. Tím měli indičtí jogíni na mysli olejový zábal. Zkrátka, namazat celé tělo a to nejlépe sezamovým olejem. Kůže jako náš největší tělesný orgán distribuuje jeho účinné složky po těle. Do všech kloubů, šlach a tam kde je potřeba promazat V „zábalu“ vydržte 10-15 minut. Poté přichází na řadu horká sprcha. Kde je potřeba olej vetřít do těla a zároveň zbytky důkladně smít. Rituál pokračuje. A to samotnou fyzickou praxí na podložce. Volit bychom teď mohli praxi, pro naše tělo zahřívací. Tím máme na mysli, praxi takovou, které aktivuje v těle náš vnitřní, trávicí oheň, Agni.
Takovým skvělým aktivátorem je třeba samotný pozdrav Slunci. Ten je totiž poklonou právě ohni, světlu, životu. Agni sídlí v oblasti spodního břicha. Stimulujeme ho pomocí dechu a práce s tzv. bandhami tedy energetickými zámky v těle. Pokud bychom dále vybírali ásány, které si zacvičíme,
můžeme zůstat zaměřeni na naše trávení. Zdravá střeva jsou dnes vnímáná jako zásadní pro pevné zdraví člověka. Proto se v ásánách věnujme předklonům, rotacím páteře i pozicím v lehu na břiše. To jsou po většinou pozice záklonové, které tím, že po delší dobu na bříše ležíme, naše trávení krásně stimulují.
Zdravá střeva a tím i celkové zdraví podpoříme zdravou stravou. Lehkou, tepelně upravenou, dobře stravitelnou. Takovou, kterou máme rádi a kterou s láskou připravíme buď sami, nebo někdo pro nás.
Vaření s láskou je mimochodem věc, na kterou třeba ajurvéda obzvláště dbá. Zázvor. Skvělé přirodní antibiotikum, které se doporučuje vyvářet po dobu deseti až patnácti minut. Tak z něj vytěžíme maximum. Vařit jej můžeme samostatně nebo i s přidáním dalších zahřívacích bylin jako jsou skořice, pepř, chilli a další. Po vychladnutí přidáme med, citron a popíjíme v průběhu celého dne.
Být v klidu a pohodě. Ano klid a nohy v teple. Pravidelná jógová praxe. Meditace nebo praxe sezení. A spánek. Dlouhý a kvalitní. To je lék..
Naše planeta potřebuje oddychnout. A protože jsme součástí celku i my lidské bytosti, věříme, budeme nucený oddych v podobě karantény, nakonec kvitovat. Toto téma je velmi omílané, k přečtení na každém kroku, stránce, profilu a zároveň velmi kontroverzní a o úhlu pohledu na věc.
Nechceme se do něj hlouběji pouštět. Rozvíjet teorie o zpomalení, vnímání sebe a lásce k sobě. Sepsali jsme námi prověřené tipy a dovolíme si tvrdit, že na ostatní si přijdeme každý sám a po svém.
Od toho tuto dobu máme.
Tělo a duše. Klid a pohoda. Takový byl jógový víkend na Jižní Moravě ve zkratce.
Již po druhé jsme se potkali na soulannamaya jógovém víkendu a bylo nám dobře.
Penzion André ve Velkých Pavlovicích, kam jsme se vydali, s námi prožil jógovou událost vůbec poprvé a osvědčil se na výbornou. Prostředí mezi vinicemi, kterému sami majitelé přezdívají Toskánsko jižní Moravy, je jednoduše překrásné. A s pokračujícím jarem bude stále na kráse nabírat. My jsme si jej během víkendu užili ještě v zimním spánku. O to víc jsme se věnovali sobě.
První setkání proběhlo v pátek odpoledne a to hned na podložkách. Jak lépe spojit neznámou skupinu lidí, než společnou energií a propojením dechu během jógové lekce. Nezůstali jsme však pouze u těla a ásán a pustili jsme se i do jemnějších jógových technik. Ty jsme praktikovali formou učení se a v průběhu víkendu je pravidelně opakovali. Jelikož pravidelnost a stálost v praktikování je klíčem k léčebným účinkům, které dechové i očistné techniky mají. My jako učitelky jógy. Tedy Šárka a Dominika jsme za tuto formu učení se všemi deseti. Protože, ať chceme nebo nechceme. Jóga je samostatný obor. Rozvoj sebe samého, je na nás. A tak jak milujeme vás lekcí provádět, ještě raději vás právě navádíme, ať jste sami sobě učiteli. V takovém duchu nám stojí za to jógu předávat, ať už v našich běžných působištích nebo na těchto intenzivních víkendech.
Zpátky na Moravu. Program jsme naplnili dosyta. Jógou, wellness, meditací, výlety do Lednicko Valtického areálu a za vyhlášenou kávou i dortem.
Heslo hýčkejme se bylo po celý víkend cítit☺
Rozhodně tak musíme zmínit i kuchyni v Penzionu André. Vegetariánská strava není v penzionu běžné menu. Byla nám připravena na míru a byla naprosto dokonalá! Za to velmi děkujeme.
Vypadá to, že máme pro tento pobyt jen samé superlativy. Máme, protože to tak cítíme. Zároveň se každým setkáním vždy mnoho naučíme a nové zkušenosti už teď projektujeme směrem k dalšímu setkání..
Děkujeme všem, kteří jste s námi jógu ve spojení s vínem prožili. Moc se těšíme na příště..
První SOULKEMP na Tenerife je úspěšně za námi. Sešli jsme se ve škvělé partě. Většina lidí přijela sama. Vznikali tak zajímavé situace, již po cestě na letiště. Především jsme hodně posílili břišní svaly smíchem.
Cílem kempu bylo předat všem atmosféru ostrova Tenerife. Zažít adrenalin, naučit se surfovat, vnímat přírodu a hlavně aby si všichni odvezli ty nejlepší zážitky. To se nám povedlo.
Prošli jsme pohoří Anagy do Punta del Hidalga. Viděli obrovské vlny v Bajamaru a los Gigantes. Dojeli jsme klikatou cestou do soutězky Masca. Jedli nejlepší zmrzlinu v městečku Garachico. Sjeli spoustu vln s Gipsytrip.cz. Cvičili jógu při západu slunce na terase našeho baráčku. Běhali po ránu kolem oceánu s Fílou z Heaven gym. Zažili východ slunce na malé sopce Montana Roja v centru El Medana. Odtáhli nám auto v Puerto de la Cruz. Jedli jsme mořské plody, pili víno a hlavně jsme si to nejvíc užili.
Vrcholem kempu byl výstup na sopku Pico El Teide. Je to nejvyšší hora Španělska a při východu a západu slunce vrhá nejdelší stín na světě dlouhý 200 km. Výstup byl náročný, do 2000m n.m. jsme vyjeli sice autem. Ale i toto převýšení cítíte. Pokud jedete od 0. Pokračovali jsme do 3718m n.m. při převýšení 900m. Všichni jsme to zvládli a dostali jsme se až k samotnému kráteru. Na cestě zpět jsme měli štěstí a viděli stín, který vrhala sopka při západu slunce. Byl to neuvěřitelný zážitek, na který nikdo z nás nezapomeneme.
Při odletu jsem sledovala z okýnka sopku, která byla vidět ještě 20 minut po startu letadla. Je to obr. Překonali jsme sami sebe a jsem na celou skupinu velice pyšná. Těšíme se s Fílou na další kemp, který nyní připravujeme. Brzy zveřejníme informace.
Na světě je hodně větrných míst, kde máte jistotu, že si zajezdíte. Stačí to místo zadat do googlu. Vyjede vám 20 kitových škol a recenzí na spot. Jezdíte v přeplněné zátoce a máte pocit, že nic lepšího neexistuje. Mýlíte se. Vystoupit z komfortní zóny a najít kitovej spot na třetím největším ostrově světa je víc. Jezdíte tam sám. Oslňujete místní obyvatele. Jste první kiteři, kteří tam kdy byli.
Inspirovala nás naše první cesta za kiteboardingem na Filipíny. Asie nás uchvátila natolik, že při výběru další lokality jsme se jí nechtěly vzdát. V Asii a to zejména v Indonésii a Malajsii funguje spíše letní monzun od června do října.
Filipínský Monzun Amihan, který fouká od prosince do března, by mohl podle našich výpočtů zasahovat i do části Malajsie. Borneo je tomu nejblíže. A tak jsme koupily letenky.
Vyrazily jsme rovnou do nejsevernější části Bornea. Do malé vesničky s názvem Tip of Borneo. Podle mapy se to jevilo jako největrnější místo. Radar byl ve vzdáleném městě asi 40 km. Testovaly jsme tedy všechny možné předpovědi. Byly jsme na úplně neznámém místě, kde místní lidé nevnímají vítr, respektive jej nevnímají tak jako my.
Tip of Borneo je malý poloostrov, který přejdete pěšky z jedné strany na druhou za 5 minut. Z jedné strany je rybářská zátoka obehnaná korálovým útesem. Je velmi fotogenická. Chatky z bambusu se tyčí po celé malé zátoce. Můžete jezdit kolem nich na dokonalém a nekonečném flatu. Jen malou hrozbou pro váš kite mohou být trčící kůly od rybářských sítí. Příliv a odliv není tak znatelný, a tak můžete jezdit celý den ve stabilním větru. Druhá strana nabízí surfový spot. Při změně směru větru se dá na tomto spotu jezdit na vlnách. Na severním Borneu v oblasti Sabah je spotů určitě více. Aby nám neunikl byť jen jediný spot, rozhodly jsme se objet poloostrov na kayaku.
Jak se do tého oblasti dostanete. Ideální je letět do Singapore nebo Kuala Lumpur. Z této destinace lítá nízkonákladovka Air Asia. Zavazadla ani boardbagy neřeší, musíte mít však do 20 Kg. Přiletíte do Kota Kinabalu, zde si můžete půjčit auto a na spot dojet. Pokud budete chtít i cestovat, vyplatí se to. Autobusy zde nejezdí a taxi nejsou úplně nejlevnější. Pokud ale chcete jen dojet na spot a z místa se nehnete, berte taxi. Ubytování seženete přímo ve vesničce Tip of Borneo. Nejbližší místo na spot je Tomy`s place.
Na Borneu jsme strávili přesně 20 dní. 12 dní jsme kitovali a zbytek cestovaly. Za těch 8 dní jsme najeli něco přes 1000 km. Je důležité poznat místní kulturu a přírodu. Viděly jsme opice všech druhů. Zažily jsme džungli. Pravý deštný prales včetně pijavic. Plavily jsme se po řece plné krokodýlů. Rybičky nám okusovaly nohy. Oslavily jsme příchod čínského roku. Spaly jsme v muslimské rodině. Jedly rukama. Zpívaly s lokálama v reggae baru. Plavaly s karetou obrovskou a rybičkami všech možných druhů. Zažily jsme nejlepší vítr snad na nejkrásnějším spotu na světě. Tolik zážitků a nejvíc nás bavil ten klid. Cestovat do míst, kam jezdí málokdo je dar. Jsou to místa nezkažená, upřímná a přátelská. Daleko od civilizace a bez wifi připojení. Takhle čistou hlavu jsme dlouho neměly.
Někdy je fajn sejít z cesty a vyšlapat si tu svou novou cestičku za poznáním. Nikdo Vám nezaručí, že tam bude foukat, ale můžete mít štěstí. Kiteboarding je víc než sport. Pro nás je to o posouvání vlastních limitů, o objevování nových míst. O sbližování se s místní komunitou, o naslouchání přírody. O trpělivosti, o samostatnosti a odvaze jít vlastní cestou. Rozhodně se s kitem cestovat dá. Občas sice nenatrénujete nové triky, ale stanete se samostatnou jednotkou. Nastartujete a přistanete si sami kite a máte z toho takovou radost, že se nemůžete přestat smát. Je to dobrodružství, svoboda a my našly novou závislost.
Celý rok pracujeme, abychom mohli dva týdny žít jako cikáni a honit se za větrem. Žijeme v přírodě a spíme na pláži. Je to svoboda a životní styl – kiteboarding.
Řecko je ideálním místem pro tento sport. Fouká zde termický vítr, dopoledne máte volno a odpoledne se jezdí. Fouká prakticky každý den. Je několik spotů, kam jet. Každej si musíte vyhledat, ale sami. Protože být na vodě sám je stejně nejvíc 🙂 Mrkněte na videoreport.
Co dělat v zimě, když není sníh a slunce, ve městě je šedo a do léta daleko? Destinací kam na kite v zimě je dost. Zanzibar, Keňa, Brazilie, ale co dělat, když peněženka hlásí hlad. Objevily jsme levné letenky na Filipíny, rozhodnutí proto trvalo jen pár vteřin. 5 týdnů v ráji. Zjistili, že je to téměř neprozkoumaná oblast na kiteboarding, když nepočítáme Boracay island. Jediný článek, co jsme našly byl od Terezy z Lifefoodu (tímto vlastně děkujeme za skvělou inspiraci). Psala o malém ostrůvku Cuyo island. Cuyo není ani v průvodci Lonely planet. Jeli jsme na blind vzhůru za dobrodružstvím.
Kite trip jsme pojaly trochu jako dámskou jízdu. K nám dvěma se připojily kamarádky Monika, Míša a Mirka, Monika s ambicemi naučit se kitovat a chytnout barvu, Mirka se přihlásila na mistrovství Filipín v downhill longboardingu (které pak vyhrála a Míša praktikovat jógu.
Filipíny mají více než 7000 ostrovů, ale jen na čtyřech z nich se dá kitovat. Proudí zde monzun Amihan, který fouká od začátku ledna do března. Patří mezi ně známý ostrov Boracay, Seco island, Cuyo Island a část Palawanu. Tady začala naše cesta.
Cestování s kitama je náročné, ale dá se zvládnout. Většina mezinárodních leteckých společností dovoluje 30 KG. Místní letecké společnosti mezi ostrovy mají ale většinou váhové limity, některé vezmou pouze příruční zavazadla do 10 kg, to jste potom odkázané na trajekty. Což je slušná jízda!:-)
Zásuvky fungují normálně na české adaptéry, nemusíte mít převodník. Problém je zde s internetem. Téměř nikde není wifi a když je, tak stejně nejde. Kupte si datovou SIMku, kterou nabízí operátoři Globe nebo Smart za 1000 php neomezeně na měsíc v každém místním shopu. Funguje celkem dobře na Palawanu, v Manile, Boracay, ale na ostatních místech je to horší, zejména na Cuyo island se připojíte jen od 1 do 5 ráno. Časový posun je 7 hodin dopředu, měna jsou pesos. Platí, že 200 pesos je cca 100 Kč. Ideální je vzít dolary a vyměnit si je na letišti. Na větších ostrovech jsou bankomaty, určitě Palawan, Manila, Boracay, ale na menších jako Cuyo je nenajdete. Výběr je zpoplatněn 200php.
Přiletí se do velkého města jménem Puerto Princessa. Přímo v tomto městě jsou dva spoty na kiteboarding. Blue Palawan s wake parkem, jeden ze čtyř takových na světě. V loňském roce se zde konaly závody světového měřítka (které vyhrála Karolína Winkowská), na tomto spotu je hodně lidí a vstupné na pláž 700 pesos. Druhý spot je Emerald playa u Microtel hotelu. Je tu jen jedna osamocená kitová škola a vedle hotelu Microtel skvělé ubytování v chatkách.
Z letiště se dá vzít buď taxi nebo trycycle, to je motorka s krytou rykšou, nejlevnější doprava po městě. Řidič většinou neví kam jede, ale vždy cestu najde, občas zastaví a zeptá se na cestu. Kitebag umí připevnit na střechu, ale nečekejte žádné lana na připevnění, tady stačí obyčejný provázek a drží to. Cenu si domluvte vždy dopředu. Na Emerald playa se můžete ubytovat v chatkách pod rezortem vedle hotelu Microtel. Chatka je pro dvě osoby a je včetně koupelny. Spot je zde přímo před hotelem, musíte počkat na příliv nebo si dojít tam, kde je voda, je zde jen písek, ale v prostoru, kde se tvoří vlny jsou řasy, kde by mohli být vodní ježci, takže ideálně nejezděte tam, kde je černá voda. Jezdily jsme zde úplně samy. Co se týče větru, ideální je konec ledna až březen, my zde zažili silný vítr až 11m, jezdly jsme kity 7 a 9.
Palawan patří mezi 4 nejhezčí ostrovy na světě. Určitě stojí za to udělat si nějaký výlet. Mezi top místa patří EL NIDO, je to sever ostrova, dostanete se tam autobusem nebo soukromým transportérem z nádraží San Jose, které se označuje jako terminál, pokud Vás bude nejméně 6, vyplatí se domluvit privátní van. Cesta zpět se dá booknout v některé z officů, které v El nidu nabízejí výlety. Cena za osobu je 500 pesos. ubytování je tu trochu horší, zvlášť když žijete úsporněji, místo nabízí celou řadu aktivit. My vyzkoušeli kajaky, skvělý na relax, dojedete si sami na ostrovy, které jsou kolem El Nida a uvidíte zde nádherné opuštěné pláže. Na některých z nich lze zakoupit colu s rumem od zdejších domorodců, je zde riziko, že z toho ostrova neodjedete . Track na východ slunce. Zde doporučujeme guida, jelikož výstup je srovnatelný s ferratou, samozřejmě bez jištění, ale výhled stojí za to, výlet zabere 2 hodiny. El Nido je také vyhlášenou potápěčskou oblastí, můžete vyjet na výpravu, objet některé ostrovy nebo využít nabídky officů, které nabízejí výlety A,B,C, D a přespat na opuštěné pláži, vše je předem připraveno s programem a postaví vám stan a udělají večeři. Je tu poslední spot na Palawanu na Northeast Palawan, ale cesta z El Nida trvá hodinu a musíte si vzít privátní van, vyplatí se opět větší skupina, dá se domluvit cena 3000 pesos za van. Je tam luxusní resort s kite beach, ale musíte zaplatit vstup 700 pesos, tuhle částku tam můžete projíst a propít, ceny zde jsou bez DPH, takže si na to dejte pozor. Spot je zde skvělý, hodně prostoru, voda ke kolenům, ale nám zrovna nefoukalo, předpověď je zde obvykle nižší než na windguru. Pokud nechcete platit poplatek do rezortu, zkuste si najít jiný příjezd na pláž. My zde neměly štěstí na vítr, tak jsem si užili alespoň luxusu a čistoty rezortu.
Cestu zpět do PP si zajeďte do Sabangu. Uvidíte podzemní řeku s jeskyní. Doporučujeme jít pěšky na track, pokud Vám zbyde čas. Cesta je deštným pralesem, můžete potkat opice, varany nebo si jen užít skvělou procházku. Na jih cestovat nedoporučujeme.
Cesta na Cuyo není vůbec jednoduchá. Jsou dva způsoby, jak se na ostrov dostat. Můžete letět, ale letadlo je omezené počtem osob a zavazadla do 10 kg, což je pro kitery s vybavením nereálné, Letenka se pohybuje kolem 5000 Kč. Druhá možnost je jet lodí. Což je slušný adrenalin. Na Cuyo jedou tři lodní společnosti. Nikde nenajdete informace, zda loď opravdu jede. Díky tomu, že vítr je silný nebo loď opravují, je málo vody nebo se kapitán předchozí noc opije, se některé plavby posouvají a přesunují na další dny. Tyto společnosti nemají web ani Facebook. Musíte si osobně zajít do jejich officu, který najdete v Puerto Princess v přístavu a na Cuyu v centru města. Plavba lodí Montenegro, s kterou jsme jely i my trvá 18 hodin, každý má zde svou postel, cestuje se v leže na palandách, většinu cesty tak prospíte.
Ferry spojení Cuyo island
Monte Negro, největší loď, jede z ostrovu Palawan - Puerto Princessa v pondělí v 18:00
z Cuyo Island do PP v sobotu ve 22:00
Ferry Milagrosa vyjíždí z ostrovu Palawan PP ve čtvrtek
z Cuyo Island do PP v úterý
Poslední loď spojení Cuyo - Coron - Manila
z Manily v neděli
z Cuyo Island ve čtvrtek
určitě si to na místě ověřte
Na ostrově jsou přesně čtyři možnosti ubytování. My bydlely v Nikkis pensionu, který se nachází 100 m od přístavu a hned u toho je i hlavní kite spot, dlouhá písečná kosa. Ubytování je zde čisté, trochu v horším stavu jsou záchody a sprchy. Po pár týdnech na Filipínách si ale celkem zvyknete. Sprchovat se kýblem se studenou vodou a fungovat bez prkýnka. Dole je reastaurace, kde skvěle vaří pumpkin curry nebo lilek v kokosovém mléku. Stojí za to ochutnat. Cena za pokoj se pohybuje od 200 pesos na osobu. Další ubytováním může být resort Coco Verde. Jsou to malé chatičky přímo na krásné pláži, je to 5 km vzdálené od přístavu.. Cena za chatku pro 2 osoby je 950 pesos. Další dražší ubytování je na druhé straně ostrova, kde je úžasný private spot na kiteboarding a vlnový spot. Je tu luxusní rezort, cena za chatku 3500 pesos pro 2 osoby. Potom se dá i levné ubytování sehnat ve městě, stačí se zeptat. Ubytování se nemusí bookovat dopředu, stačí se na místě. Nejezdí sem příliš mnoho turistů, takže ostrov není plný. 90% bílých lidí, které tu potkáte, přijelo čistě za kiteboardingem.
Na Cuyo island jsou 2 kite spoty. Jeden nedaleko přístavu, nepřehlédnete ho, je to dlouhá písečná kosa, fouká side shore a pokud chcete flat tak na off shore. Vše závisí ještě na přílivu a odlivu. Voda na ježdění je maximálně pod kolena, čili ideální pro začátečníky. Dejte si pozor na konci kosy je pár ježků a na učení jsou ideální boty, jinak na off shoru je písek. Nefunguje tu windguru, windyty ani žádná jiná předpověď. Prostě vyjdete ven, kouknete a jdete jezdit. Ujezdily jsme všechny draky od 7 po 12, uživily bychom i 6m občas a 14m. Druhý spot je v blízkosti luxusního resortu, vítr bude trochu slabší a je tam možnost i zajezdit si ve vlnách.
Fouká každý den. Ráno začíná v noci, kdy pracujete, pak dáte ještě pár hodin spánku. K snídani vajíčka na místní tržnici, čerstvý kokos a mango smoothie, brewed coffee na pláži ve stínu 10m od ubytování. Koukáte a čekáte, než bude dostatek vody. A pak až do západu slunce jezdíte. Večer si dáte místní curry, rum, který je levnější než voda, karaoke s místňákama a dalšíma kiterama a těšíte se na zítra.
Jinak si na ostrově můžete půjčit motorky, kola, dát si výšlap na nejvyšší kopec, Mt. Bonbon. Pokud vás napadne jako nás si vyjít na východ Slunce, vemte si cestou průvodce, jinak nenajdete výhled a prostě zabloudíte. Na kole i motorce objedete celý ostrov během 2 hodin. No a to je z věcí k vidění asi tak všechno
Odjezd z ostrova nepodceňujte, lodě ne vždy přijedou v ten den, co mají. My zvolili odjezd lodí do IloIlo abychom prozkoumaly poslední kitový spot na Filipínách, Boracay.
...je zklamání. Věděli jsme už od kiterů z Cuya, že nemáme jezdit přímo na Boracay, ale zůstat u Caliba na Union Beach. Slyšeli jsme, že na Boracay je hodně turistů, je tam kontaminovaná voda a slabší vítr.
Tak jsme směřovali na Union Bay, který je hned v přístavu, odkud jede převoz na Boracay.
Z Iloilo je možné jet žlutým autobusem nebo vlastním vanem hned z přístavu a tak se dostat na sever ostrova k Boracay. Žlutý autobus jede 8 hodin za 400php, vanem je to stejné. Na posledních pár dní, jsme zakotvili přímo na pláži v Union Beach Resort, což je ubytování za 300php na osobu v pokojíčkách bez oken. Hodinu zpátky v Kalibo je pak letiště, odkud jsme letěli do Manily.
Pláž je plná odpadků a dá se po ní jít 2 km dolů ke kitové škole, kde mají výborný kafe a pěkné zázemí bez odpadků. Vítr je slabší, ale konstatní. Ráno a odpoledne fouká 15 knotů, večer slábne. Není tam ale nikde flat a spíš než ve vlnách jezdíte v chopu. Ale lepší než drátem do oka. Jedno odpoledne jsme jeli spíš tak z povinnosti mrknout na Boracay. Převoz zajišťuje jak na běžícím páse tisícům japonců pár společností. Zaplatíte 300php za pětiminutovou plavbu v oranžových vestách. Na Boracay je sice život, hádáme asi i noční zábava, ale možná až moc. Je tam tisíce lidí, na white beach nepoznáte, jestli jste v Miami, San Diegu na Waikiki či kdekoliv jinde. Prcháte pryč. Na kitové pláži je hlava na hlavě. Nekitujeme zde a vracíme se zpět na Union Beach, kde jezdíme úplně sami. Není třeba jezdit na Boracay, vůbec. Vaše dolary potřebují jinde.
A ten pocit si odnášíme domů. Pocit, že můžete být jediní na kite spotu, jezdit 10 hodin v kuse, odcházet po západu slunce v doprovodu bosých, černých a smějících se dětí. Pocit unaveného těla a slaných vlasů. Pocit, který nechceme zapomenout. Proto už teď plánujeme další výlet... klidně nám napište a pojeďte s námi.
Atmosféra ostrova Bali zachycena v našem videu. Pojďte s námi na místo, kde vznikla značka SOUL.
Bali je jediným ostrovem v Indonesii, kde vládne Hinduismus, proto je velice oblíben turisty a surfaři z celého světa. Podívejte se na atmosféru Bali, surfování, vlny, ceremonie. Všudypřítomní kohouti a opice, nádherné chrámy, typická vůně vonných tyčinek, rýžové plantáže, magické západy a východy slunce, ohně na pláži, sopky a usměvavý lidé. Bali vás dokáže okouzlit na první pohled.
